Letové zkoušky, letové dojmy, a jak je nezaměňovat

Původním záměrem publikování na Leteckém zápisníku bylo vytvořit si archiv vzpomínek na pozdější dobu, aby si člověk připomněl "hezké časy", až bude starší. Nicméně tu mám blog, kam píšu velice nepravidelně a prakticky jen tehdy, když uznám, že už mám materiál na sdílení. Mělo to ostatně být celé v takovém pozitivním duchu, jakože létání je hlavně radost. Jenomže...

V uplynulém roce se nám to na různých letecky orientovaných skupinách na sociálních sítích začalo množit příspěvky, které se týkaly "flight testů", nebo nesly takový název, a mně začalo vrtat hlavou, zda je to takto v pořádku. Nechci nikoho pranýřovat po vzoru Aeronovin, nebo podobných zdí nářků, ovšem díky své profesní historii, kdy jsem byl přímým účastníkem pár programů letových zkoušek, bych se rád nad tímto tématem pozastavil. Totiž, když někdo něco nazve jako flight test, a chce pomocí tohoto počinu podělit o letové dojmy nebo zkušenosti s určitým typem letounu, poučená letecká veřejnost má od začátku jistá očekávání.

Vezměme to ale trochu z jiného konce, přes auta. Ta přece zná víceméně každý, takový příměr tedy bude bližší všem. Představte si situaci, kdy je na trh postupně uváděn nový model automobilu. Výrobce, distributoři a s nimi spojená PR oddělení jednotlivých zemí obvykle v určité fázi udělají mezinárodní prezentaci pro novináře z oboru. Rozsah a obsah se vždy trochu liší, ovšem podstata zůstává stejná, totiž umožnit novinářům se s daným modelem v různých variantách poprvé seznámit, a po uplynutí nějakého informačního embarga, přinést první dojmy z prezentaci mezi čtenářskou (a potenciálně) zákaznickou veřejnost.

Postupně dále, jak se model dostává do prodeje na jednotlivých trzích, dostávají redakce možnost si vozy vyzkoušet a ony první dojmy dále korigovat, rozšiřovat a o autě informovat detailněji. Způsob a forma záleží na každé redakci, někdy dostanete videa, někdy dostanete články plné dojmů, snažící se čtenáře tzv. posadit za volant, další volí spíše přístup spoléhající na tvrdá data a fakta. Přečtete-li si článek o autě, nesoucí v titulu slovíčko test, obvykle můžete předpokládát, že autor dostal dotčený vůz k dispozici na pár dní až týden, aby se mohl důkladně seznámit (a využívat vůz k pokrytí svých soukromých i pracovních aktivit) a následně napsat článek, který třeba zájemci pomůže si vybrat z nabídky na trhu. Provedení je opět různé, skutečnost je taková, že opravdu prověřená data a nějaké zkoušky provádí fakt málokdo. Ono se s pestrostí nabídky a šířkou záběru jednotlivých periodik nedá vlastně očekávat, že test zodpoví naprosto všechny otázky zájemců o koupi. Proto pak vznikají různé speciály, kdy se srovnávají vozy jedné kategorie v podobných konfiguracích. Specialitou oboru je pak Martin Vaculík a jeho práce, kdo zná, ví.

Můžeme tedy sledovat zhruba takovýto vzorec: novinářská prezentace s prvním seznámením/první dojmy - jízdní dojmy na domácí půdě - klasický redakční test - dlouhodobý test. Obvykle se také setkáme s články popisující výhody a zádrhele nejpopulárnějších ojetin. Dlouhodobý test je pak opět trochu specifický, obvykle se jedná o déle trvající zápůjčku, kdy se s vozem seznámí blíže většina redakce a následně můžete očekávat nejen spotřebitelskou recenzi, ale i praktičtější pohled na věc. Někdy se takové dlouhodobé testy zakončují kompletní rozborkou vozu třeba po ujetých 100 000 km, což je opět velice časově a finančně náročná aktivita.

Není flight test, jako flight test

To jsme od letadel trochu utekli, ale asi chápete, kam mířím. Trh s auty je však od trhu s letadly trochu odlišný. Prodejní čísla aut jsou řádově odlišná od letadel. Nových letadel se v našich luzích a hájích objeví řádově jednotky ročně. O to vítanější mezi leteckou komunitou je, objeví-li se někde pojednání o novém stroji, recenze od zkušeného pilota, nebo třeba seznámení s nějakým málo známým strojem. Za to buďme rádi.

Je tu jedno ale. A z něj vždy pak plyne lehké zklamání. Když totiž někde objevím obsah, který zahrnuje seznámení velice zkušeného pilota s novým letounem, který třeba ještě neznám, navíc nesoucí název "flight test", očekávám recenzi, očekávám, že se dozvím nějaké nové informace, charakteristiky, nebo srovnání s podobnými typy, což se například u ULL nebo LSA přímo nabízí. Bohužel, dostal jsem častěji spíše takové hezké propagační video s pěknými záběry, kde jsem se dozvěděl, že letadlo lítá hezky a dělá to, co se mu řekne. A to prostě není flight test, to není ani recenze, jsou to spíš takové první dojmy. Informační hodnota potom dostává docela na frak. Jistě, je to pěkná reklama pro výrobce, a proti tomu nic, a přijít za výrobcem, půjčit si od něj letoun, hodinu s ním na jeho náklady lítat, a pak někde napsat, že je to krám, to se nehodí. Minimálně by však stálo za to podívat se na marketingová prohlášení a tato podrobit srovnáním s realitou. Pak byste se třeba dozvěděli, že rychlost nejrychlejšího českého ULL v praxi prakticky nemáte jak využít a jedná se tedy pouze o marketing.

Když už tedy bereme do úst flight test, co to vlastně je? Flight test se obvykle nepoužívá v tomtéž smyslu, jako třeba výše zmíněný spotřebitelský test automobilu, nebo třeba spotřebičů. Flight test, to jest letová zkouška, a letové zkoušky jsou spíše záležitostí vývoje letadel, než-li prostředkem pro marketingové prezentace a spotřebitelské účely. Letové zkoušky jsou přísně sledovanou, exaktně kontrolovanou a dopředu velmi pečlivě naplánovanou aktivitou. Mohou je vykonávat pouze schválení zkušební piloti, každá zkouška se pečlivě vyhodnocuje a podle výsledků zkoušek se pak přistupuje k dalšímu vývoji, úpravám zkoušeného stroje, také jsou letové zkoušky součástí certifikace.

Dobře, řeknete si, flight test, letová zkouška, to je tedy součást vývojového procesu, na veřejnost se informace o letové zkoušce dostane zpravidla ve formě informace o dosažení důležitého milníku ve vývoji nového typu, ale jak to celé probíhá? Máte štěstí, že jdu kolem, protože mi bylo dopřáno se několika letových zkoušek účastnit, pokusím se tedy alespoň nastínit.

K letovým zkouškám se přistupuje obvykle tehdy, je-li daný letoun, některá jeho část, nebo třeba určitý systém na palubě, připraven do té míry, že jej nelze dále zkoušet na zemi, nebo v simulovaném prostředí. Uvedu příklady z vývoje avioniky moderních tryskových letounů kategorie business jet, neb přesně tohoto jsem se účastnil.

Daný systém byl důkladně otestován na zemi, na simulátorech, apod. Existuje všechna dokumentace prokazující výsledky zkoušek, jsou opraveny nálezy z předchozího testování, systém je po několikerém nezávislém ověření uvolněn pro letové zkoušky. Systém je nainstalován na palubu zkušebního letounu (může být zvláštní pro to určená platforma, nebo třeba nový letoun už podstupující program letových zkoušek), zprovozněn, prověřen na zemi a připraven na zkoušky. Kolem toho je spousta práce mnoha lidí, ještě větší spousta dokumentace a samozřejmě přesně stanové postupy, těsně svázané s patřičnou legislativou. Vypracuje se plán letových zkoušek, nastaví se očekávání, všechno se nazvájem několikrát odsouhlasí napříč vývojovým oddelěním, zkušebním oddělením, zástupci dodavatele zodpovědnými za vývoj systémů, atd.

Samotná letová zkouška pak začíná prací pozemního personálu, tento musí letoun nachystat a s prototypy je obvykle více práce, než se sériovým strojem. Dle programu a obsahu zkoušek se připraví také vybavení letounu. Jedná se většinou o diagnostická a záznamová zařízení umožňující sledovat letová data v reálném čase, v letounu i na zemi, následnou diagnostiku a například reprodukci zjištěných nedostatků. S tím souvisí i zkušební personál, v případě letových zkoušek totiž hraje důležitou roli nejen pilot/piloti, ale také poměrně rozsáhlý orchestr jednotlivých odborníků. Někteří jsou přítomni za letu na palubě, pokud to velikost stroje umožňuje, zbytek sleduje průběh letu na zemi pomocí telemetrie a hlídá, zda je onen zkušební let prováděn přesně dle dohodnutých a schválených postupů. To je občas více než nutné, neboť zkušební pilot je sice kvalifikovaným odborníkem, lidský faktor však nelze zcela eliminovat a je velmi praktické mít několik párů očí bdících nad průběhem letu.

Provedení letu je popsáno v proceduře, letu samotnému předchází poměrně důkladný briefing, po letu následuje opět velmi detailní debriefing, zde naopak velmi oceníte lidský faktor, protože přes dostupnost všemožných nahrávek a letových dat je právě zkušenost pilota často rozhodující pro popis průběhu letu, s čímž souvisí i odstraňování zjištěných nedostatků.

To by tedy byly letové zkoušky, flight testy chcete-li, velmi ve stručnosti. Znamená to tedy, že by už nikdo neměl vydávat články, videa a další materiály popisující lety s novými letadly, nebo málo známými vzácnými exponáty, nebo by snad neměl psát o letadlech nikdo, kdo není certifikovaný zkušební pilot? To přeci vůbec ne, vždyť bych se sám střílel do nohy. Považuji však za důležité nastavit dopředu očekávání, pak nebude nikdo zklamán. Sám si nekladu ambice vydávat články, které by byly příliš odborné a postavené na tvrdých datech, jde mi spíše o to zprostředkovat dojmy i pro čtenáře létáním nepolíbeného, případně se podělit o zážitek pohledem začínajícího pilota, což jsem ale vždy uváděl a stojím si za tím. Znamená to, že si nebudu číst články o letadlech, která nelétám? Nikoli, vždy mě zajímá jiný pohled na věc, zvláště od člověka, jehož pohled považuji za přínosný a oceňuji jeho zkušenosti.

Létejme, objevujme, sdílejme dojmy, ale nazývejme správně...

Co tedy ve finále s tím? Nečekám, že by se mělo něco měnit, ale stejně bych byl rád, abychom si byli uvědomili a dělali rozdíl v označování obsahu tak, aby co nejlépe čtenář mohl odhadnout, co očekávat a na co se má těšit. Současně bych poprosil, vyhýbejme se použití spojení "flight test" tam, kde nemá co dělat. Možná je to malichernost, každý přece ví, co si představit, nicméně od zkušených letců bych zkrátka čekal větší přehled. Ještě je tu možnost, že se zkrátka a dobře jedná o clickbait a snahu nalákat více diváků/čtenářů, něco takového snad ale v našem úzce zaměřeném rybníčku nemáme zapotřebí.